Ročník 2025

Bývalý děkan Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci (2012 – 2018) vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně, poté působil na ÚHA v Blansku, v roce 1989 založil firmu Fránek Architects. V současné době se věnuje projekční, publikační, výstavní a pedagogické činnosti doma i v zahraničí. Habilitoval se v roce 2008 na AVU v Praze, v roce 2011 absolvoval profesorské řízení na VŠUP Praha.

Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří Zámek ve Velkých Opatovicích (2007), Kostel církve bratrské v Litomyšli (2010), Kostel církve bratrské v Praze (2010), Energetická ústředna No. 6 Ostrava-Vítkovice (2012), CCC – Czech China Contemporary Galerie Peking (2013), Rodinný dům v Chorvatsku (2014), Výzkumné centrum Liko-Noe a hala Liko-Vo ve Slavkově u Brna (2015 – 2019) atd.

Vystudoval gymnázium, po stranicky vynuceném nástupu na učňovský obor zedník se mu podařilo přestoupit a absolvovat střední průmyslovou školu v Liberci a pak v Brně, kde následně v letech 1978 – 1983 vystudoval Fakultu architektury na VUT. Vrátil se znovu do Liberce, kde získal pozici ve Stavoprojektu Liberec a také v SIALu pod Karlem Hubáčkem. Roku 1993 si založil vlastní architektonickou praxi a od roku 2008 začal spolupracovat s Alenou Mičekovou pod svou ustálenou značkou PETR STOLÍN ARCHITEKT. Společně se také věnují vedení ateliéru konceptuálního analogového modelování na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde Petr Stolín vede i Katedru architektury. 

Se svým bratrem Janem, konceptuálním umělcem, jsou významnými uměleckými osobnostmi severu. Často se podílejí na společných architektonicko-výtvarných projektech. Známý je jejich Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti v Liberci z roku 2000. Průlomové realizace experimentálních domů ZEN-houses v Liberci z roku 2013 a nekonvenční Mateřské školy ve Vratislavicích nad Nisou z roku 2018 získaly řadu ocenění a byly nominovány na cenu Mies van der Rohe Award. 

Akad. arch. Ladislav Kuba (*1963) a Ing. arch. Tomáš Pilař (*1964) spolupracují od roku 1996. Působí především v Brně. Vítězstvím v architektonické soutěži na knihovnu Filozofické fakulty MU v Brně (1998) získali první významnou veřejnou zakázku. Na tento projekt navázaly další úspěšné architektonické soutěže, realizace a ocenění – mezi nejvýznamnější patří Fakulta chemicko-technologická a sportovní zařízení Univerzity Pardubice, Bytový komplex Na Krutci v Praze, obchodní dům Omega v Brně, bytový dům na Kostelním náměstí v Ostravě, projekty Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a Západočeské galerie v Plzni, Rekonstrukce objektu bývalé menzy pro potřeby FHS v Praze a mnoho dalších. Pět jejich staveb bylo nominováno na Evropskou cenu za architekturu Mies van der Rohe Award a devětkrát získali ocenění Grand Prix architektů.

Ivan Kroupa vystudoval FA ČVUT v Praze (1980 – 1985), navázal v roce 1989 praxí v Londýně, Paříži a Barceloně. Nezávislou praxi zahájil v roce 1990. V letech 2002 – 2008 působil jako vedoucí ateliéru na FA ČVUT v Praze, následovalo vedení ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2008 – 2022). V roce 2019 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, opakovaně byl nominován na Mies van der Rohe Award (2009, 2014) a Berliner Kunstpreis či Förderungspreis Baukunst (2001). Mezi nejvýznamnější projekty jeho týmu patří např. Obřadní síň v Týnci nad Sázavou (2022), bytový dům RCP Karlín (2022), Technologická budova Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (2021), Hemodialyzační centrum B. Braun v Praze na Bulovce (2015), Tiskárna a galerie tisku Karmášek v Českých Budějovicích (2015) a samozřejmě Centrum současného umění DOX (2008).

Cesta profesora Romana Kouckého k architektuře je jiná, než je obvyklé – vedla od truhlářského řemesla přes střední průmyslovou školu stavební na Fakultu architektury ČVUT v Praze. Snad právě tato nepřímá cesta vytvořila předpoklady pro mimořádně široké a komplexní Kouckého pojetí architektonické a urbanistické tvorby. Pracoval u Martina Kotíka a Ivo Obersteina v Projektového ústavu hlavního města Prahy, působil jako odborný asistent na Škole architektury AVU v Praze u Emila Přikryla. V roce 1991 založil architektonickou kancelář, rok poté spoluzaložil vydavatelství Zlatý řez. Na FA ČVUT v Praze byl vedoucím Ústavu nauky o budovách, přednáší zde a vede ateliér. Od roku 2012 byl vedoucím Kanceláře metropolitního plánu a následně ředitelem Sekce plánování města na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Práce Romana Kouckého zahrnuje nebývale rozsáhlou škálu témat a měřítek od architektonického detailu až po velký urbanismus. Samostatně nebo se svými spolupracovníky zpracoval více než 200 projektů různého charakteru, z nichž asi čtvrtina byla realizována. Jeho Besídka a Fárův dům ve Slavonicích překvapují výtvarnými detaily, ve kterých lze objevovat stále nové významy a odkazy k historii a řemeslu. Řešení náměstí ve Slavonicích je dokonalým předobrazem současného přístupu k tomuto tématu, na který volně navazují mnozí následovníci. Velké stavební realizace mostů např. v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a v Praze jsou vždy svébytné a nekompromisně důsledné. Absolutní urbanistické vize Romana Kouckého jsou zcela originální a nemají obdoby nejen v českém prostředí. Úsilí o absolutno s sebou současně nutně nese i jistotu nikdy nekončícího zápasu, ve kterém nelze zvítězit – přesto je nutné vytrvat.