Ročník 2020

Od 90. let patří mezi špičkové české architekty. Mnoho z jeho realizací získalo ocenění nejen u nás, ale také v zahraničí. V roce 2000 se dostal s administrativní budovou MUZO v pražských Strašnicích mezi finalisty prestižní evropské ceny za současnou architekturu Mies van der Rohe Award.

Z nejvýznamnějších realizací z posledních let můžeme jmenovat Palác Špork v Praze, Palác DRN na Národní třídě v Praze, Golfklub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě, výrazné jsou také jeho stavby pro společnost SIPRAL – továrna, sídlo a vzorkovna. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT a Školu architektury na AVU v Praze. V devadesátých letech byl společníkem známého D.A. Studia, později ateliéru D3A, od roku 2009 je jednatelem společnosti Fiala+Nemec.

Absolvoval Fakultu architektury na Českém vysokém učení v Praze a Školu architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1998 založil společně s Tomášem Hradečným a Janem Šépkou architektonickou kancelář HŠH architekti nyní HXH (kde je stále jednatelem) a v roce 2009 vlastní architektonickou kancelář Petr Hájek Architekti, s. r. o. Od roku 2004 působí jako pedagog na FA ČVUT, kde byl jmenován docentem (2010) a profesorem (2017).

Je zakladatelem a předsedou představenstva nadačního fondu na podporu umění a talentu Art-Now a zakladatelem Laboratoře Experimentální Architektury (LEA). Za svůj výzkumný projekt Anastomosis získal v roce 2012 Cenu rektora ČVUT III. stupně za aplikaci výzkumu v praxi. Spisovatele Miloše Urbana inspiroval k napsání románu Urbo Kune (2015), který se odehrává v utopickém městě navrženém studenty jeho ateliéru na FA ČVUT. V roce 2018 se stal Architektem roku.

Adam Gebrian je fanoušek architektury. Vystudoval s vyznamenáním Fakultu architektury v Liberci (2006) a díky Fulbrightovu stipendiu také postgraduální program SCIFI na SCI-Arc v Los Angeles (2008). Studoval a pracoval v Amsterdamu, Rotterdamu, Praze, Paříži, Londýně a v Los Angeles. Vydal sborník přednášek 29+3. V letech 2007 – 14 byl členem redakční rady časopisu ERA21. Podílí se na organizaci Pecha Kucha Nights v Praze. Vystavoval svůj projekt pro Dubaj na 11. bienále v Benátkách (2008). Od roku 2009 působí jako moderátor vlastního pořadu “Bourání” na Radio Wave. V letech 2009-12 působil na Fakultě umění a architektury TU v Liberci. Podílel se na přípravě neúspěšné kandidatury Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015 a na vzniku první soukromé školy architektury v Česku – ARCHIP. Od roku 2013 vyučuje na Prague Institute, spadající pod North Carolina State University. Jednou týdně vytváří seriál o současné architektuře pro Respekt (v letech 2010 – 13 dělal totéž pro Lidové noviny), veřejný prostor komentoval v pořadu Gebrian vs. na Stream.cz. Byl kurátorem výstav Městské zásahy Praha 2010, Brno 2011, Ostrov pokladů, Ze života lidí a domů a Anastomosis. Momentálně žije v Praze.

Absolvovala v roce 2003 Akademii výtvarných umění v Praze (Škola architektury Emila Přikryla), kde dokončila i doktorandské studium. Předtím studovala na VŠUP (obor architektura) a na Institutu základů humanitní vzdělanosti FF UK. V roce 2001 založila projekt Kruh, pořádající přednášky o architektuře (shrnuto ve sborníku Texty o architektuře, jehož je editorkou), od roku 2007 působila jako odborná asistentka na škole architektury AVU, ve stejném roce založila architektonické sdružení Skupina. Je držitelkou několika ocenění za architekturu, např. Architekt roku 2016, Cena za výjimečný počin ČCA 2017. Podporuje vzdělávání v architektuře (např. výstava Pokoje – možnosti prostoru, dětské programy o architektuře Kruh+), spoluorganizuje Den architektury, spolupracovala na katalogu Povolání architekt(ka), je dramaturgyní festivalu Film a architektura, členkou redakční rady časopisu ERA 21, kurátorkou ročenky Česká architektura 2016 – 2017

V roce 2005 absolvovala AVU v Praze. Česká výtvarnice, jejíž práce má blízko k sociální architektuře, je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů, které realizovala v České republice i v zahraničí. Autorka projektu na 16. mezinárodním bienále architektury v Benátkách. K vytvoření samostatného projektu ji pozvali např. IHME v Helsinkách, SFMOMA v San Francisku či Tate Modern v Londýně. Její práce obdržela řadu ocenění, např. Cenu Jindřicha Chalupeckého, Magnesii Literu za publicistiku, titul Nejkrásnější české knihy roku a zahraničních cen např. Contemporary Art Society Award, Fluxus Award apod. Uspořádala desítky výstav, přednášek a vydala přes třicet publikací, v nichž detailně mapuje jednotlivé projekty.