Ročník 2022

Od 90. let patří mezi špičkové české architekty. Mnoho z jeho realizací získalo ocenění nejen u nás, ale také v zahraničí. V roce 2000 se dostal s administrativní budovou MUZO v pražských Strašnicích mezi finalisty prestižní evropské ceny za současnou architekturu Mies van der Rohe Award.

Z nejvýznamnějších realizací z posledních let můžeme jmenovat Palác Špork v Praze, Palác DRN na Národní třídě v Praze, Golfklub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě, výrazné jsou také jeho stavby pro společnost SIPRAL – továrna, sídlo a vzorkovna. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT a Školu architektury na AVU v Praze. V devadesátých letech byl společníkem známého D.A. Studia, později ateliéru D3A, od roku 2009 je jednatelem společnosti Fiala+Nemec.

Absolvoval Fakultu architektury na Českém vysokém učení v Praze a Školu architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1998 založil společně s Tomášem Hradečným a Janem Šépkou architektonickou kancelář HŠH architekti nyní HXH (kde je stále jednatelem) a v roce 2009 vlastní architektonickou kancelář Petr Hájek Architekti, s. r. o. Od roku 2004 působí jako pedagog na FA ČVUT, kde byl jmenován docentem (2010) a profesorem (2017).

Je zakladatelem a předsedou představenstva nadačního fondu na podporu umění a talentu Art-Now a zakladatelem Laboratoře Experimentální Architektury (LEA). Za svůj výzkumný projekt Anastomosis získal v roce 2012 Cenu rektora ČVUT III. stupně za aplikaci výzkumu v praxi. Spisovatele Miloše Urbana inspiroval k napsání románu Urbo Kune (2015), který se odehrává v utopickém městě navrženém studenty jeho ateliéru na FA ČVUT. V roce 2018 se stal Architektem roku.

Bývalý děkan Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci (2012 – 2018) vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně, poté působil na ÚHA v Blansku, v roce 1989 založil firmu Fránek Architects. V současné době se věnuje projekční, publikační, výstavní a pedagogické činnosti doma i v zahraničí. Habilitoval se v roce 2008 na AVU v Praze, v roce 2011 absolvoval profesorské řízení na VŠUP Praha.

Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří Zámek ve Velkých Opatovicích (2007), Kostel církve bratrské v Litomyšli (2010), Kostel církve bratrské v Praze (2010), Energetická ústředna No. 6 Ostrava-Vítkovice (2012), CCC – Czech China Contemporary Galerie Peking (2013), Rodinný dům v Chorvatsku (2014), Výzkumné centrum Liko-Noe a hala Liko-Vo ve Slavkově u Brna (2015 – 2019) atd.

Vystudoval gymnázium, po stranicky vynuceném nástupu na učňovský obor zedník se mu podařilo přestoupit a absolvovat střední průmyslovou školu v Liberci a pak v Brně, kde následně v letech 1978 – 1983 vystudoval Fakultu architektury na VUT. Vrátil se znovu do Liberce, kde získal pozici ve Stavoprojektu Liberec a také v SIALu pod Karlem Hubáčkem. Roku 1993 si založil vlastní architektonickou praxi a od roku 2008 začal spolupracovat s Alenou Mičekovou pod svou ustálenou značkou PETR STOLÍN ARCHITEKT. Společně se také věnují vedení ateliéru konceptuálního analogového modelování na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde Petr Stolín vede i Katedru architektury. 

Se svým bratrem Janem, konceptuálním umělcem, jsou významnými uměleckými osobnostmi severu. Často se podílejí na společných architektonicko-výtvarných projektech. Známý je jejich Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti v Liberci z roku 2000. Průlomové realizace experimentálních domů ZEN-houses v Liberci z roku 2013 a nekonvenční Mateřské školy ve Vratislavicích nad Nisou z roku 2018 získaly řadu ocenění a byly nominovány na cenu Mies van der Rohe Award. 

V roce 2005 absolvovala AVU v Praze. Česká výtvarnice, jejíž práce má blízko k sociální architektuře, je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů, které realizovala v České republice i v zahraničí. Autorka projektu na 16. mezinárodním bienále architektury v Benátkách. K vytvoření samostatného projektu ji pozvali např. IHME v Helsinkách, SFMOMA v San Francisku či Tate Modern v Londýně. Její práce obdržela řadu ocenění, např. Cenu Jindřicha Chalupeckého, Magnesii Literu za publicistiku, titul Nejkrásnější české knihy roku a zahraničních cen např. Contemporary Art Society Award, Fluxus Award apod. Uspořádala desítky výstav, přednášek a vydala přes třicet publikací, v nichž detailně mapuje jednotlivé projekty.