Ročník 2024
Archiv
Výsledky
Cesta profesora Romana Kouckého k architektuře je jiná, než je obvyklé – vedla od truhlářského řemesla přes střední průmyslovou školu stavební na Fakultu architektury ČVUT v Praze. Snad právě tato nepřímá cesta vytvořila předpoklady pro mimořádně široké a komplexní Kouckého pojetí architektonické a urbanistické tvorby. Pracoval u Martina Kotíka a Ivo Obersteina v Projektového ústavu hlavního města Prahy, působil jako odborný asistent na Škole architektury AVU v Praze u Emila Přikryla. V roce 1991 založil architektonickou kancelář, rok poté spoluzaložil vydavatelství Zlatý řez. Na FA ČVUT v Praze byl vedoucím Ústavu nauky o budovách, přednáší zde a vede ateliér. Od roku 2012 byl vedoucím Kanceláře metropolitního plánu a následně ředitelem Sekce plánování města na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Práce Romana Kouckého zahrnuje nebývale rozsáhlou škálu témat a měřítek od architektonického detailu až po velký urbanismus. Samostatně nebo se svými spolupracovníky zpracoval více než 200 projektů různého charakteru, z nichž asi čtvrtina byla realizována. Jeho Besídka a Fárův dům ve Slavonicích překvapují výtvarnými detaily, ve kterých lze objevovat stále nové významy a odkazy k historii a řemeslu. Řešení náměstí ve Slavonicích je dokonalým předobrazem současného přístupu k tomuto tématu, na který volně navazují mnozí následovníci. Velké stavební realizace mostů např. v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a v Praze jsou vždy svébytné a nekompromisně důsledné. Absolutní urbanistické vize Romana Kouckého jsou zcela originální a nemají obdoby nejen v českém prostředí. Úsilí o absolutno s sebou současně nutně nese i jistotu nikdy nekončícího zápasu, ve kterém nelze zvítězit – přesto je nutné vytrvat.
Karel Kuča je architekt-památkář. Vystudoval fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně, mezi lety 1986 a 1991 pracoval v pobočkách Státního ústavu památkové péče v Brně a Českých Budějovicích. Od roku 1991 působí ve vlastním ateliéru R2 COMP. Je autorem nepřeberného množství odborných publikací o historické architektuře, městech, krajinách. Všichni je dobře známe, jen netušíme, že za nimi stojí právě on. Jmenujme například 8 dílů encyklopedie „Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, nebo ještě při studiu připravované „České, moravské a slezské zvonice“. Karel Kuča je i citlivým znalcem soudobé architektury. Jako člen odborných komisí a porot vnímá nutnost správného kódování nových stavebních zásahů do prostředí, stejně jako správně vnímá procesy soužití starého a nového. Dobrou soudobou architekturu v historickém prostředí vždy obhajuje.
Během slavnostního vyhlášení vítězů soutěže Architekt roku byla předána také INTRO AWARD, udělovaná odborným časopisem INTRO. Cenu získala Štvanická lávka, jejímiž autory jsou Petr Tej, Marek Blank a Jan Mourek.
Na INTRO AWARD bylo letos nominováno celkem 15 realizací z České republiky, Slovenska a Polska. Do užšího výběru postoupily čtyři z nich. O konečném vítězi rozhodla odborná porota ve složení Petr Hájek, Ján Stempel, Zdeněk Fránek, Petr Šmídek, Petr Stolín a Alena Mičeková a dále se na výběru podíleli Alena Hyblerová, Tereza Šváchová, Martin Verner a Petr Volf.
Cenu v podobě skleněného písmena „I“ převzali z rukou vydavatele Jana Hejhálka autoři stavby Petr Tej a Marek Blank. Petr Tej uvedl, že lávka – „bílá linka, která se vine krajinou“ – byla realizována podle vítězného soutěžního návrhu z architektonické soutěže a původně se jmenovala HOLKA (zkratka Holešovice – Karlín).
PŘEDSTAVENÍ
Nedílnou součástí soutěže Architekt roku, kterou organizuje společnost ABF, a.s. je také ocenění Architekt obci udělované Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, Svazem měst a obcí ČR, Českou komorou architektů, Asociací pro urbanismus a územní plánování ČR a časopisem Moderní obec. Cílem soutěže je ocenit tandem architekt – obec a vyzdvihnout přínos jejich spolupráce pro vznik kvalitní výstavby.
Laureátem ocenění Architekt obci 2024 se stal městský architekt Kolína David Mateásko. David Mateásko vyhrál výběrové řízení na městského architekta Kolína v roce 2016. „Na začátku to byl jen profesní zájem, co mě k pozici městského architekta přitáhlo. Dnes ale mohu říci, že jsem se do Kolína zamiloval. Pozice městského architekta je specifická. Děláte práci, jejíchž výsledků se možná ani nedožijete. Práce městského architekta, a tudíž i ocenění Architekt roku, patří těm, kteří uvažují v desetiletích,“ řekl David Mateásko.
Cesta profesora Romana Kouckého k architektuře je jiná, než je obvyklé – vedla od truhlářského řemesla přes střední průmyslovou školu stavební na Fakultu architektury ČVUT v Praze. Snad právě tato nepřímá cesta vytvořila předpoklady pro mimořádně široké a komplexní Kouckého pojetí architektonické a urbanistické tvorby. Pracoval u Martina Kotíka a Ivo Obersteina v Projektového ústavu hlavního města Prahy, působil jako odborný asistent na Škole architektury AVU v Praze u Emila Přikryla. V roce 1991 založil architektonickou kancelář, rok poté spoluzaložil vydavatelství Zlatý řez. Na FA ČVUT v Praze byl vedoucím Ústavu nauky o budovách, přednáší zde a vede ateliér. Od roku 2012 byl vedoucím Kanceláře metropolitního plánu a následně ředitelem Sekce plánování města na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Práce Romana Kouckého zahrnuje nebývale rozsáhlou škálu témat a měřítek od architektonického detailu až po velký urbanismus. Samostatně nebo se svými spolupracovníky zpracoval více než 200 projektů různého charakteru, z nichž asi čtvrtina byla realizována. Jeho Besídka a Fárův dům ve Slavonicích překvapují výtvarnými detaily, ve kterých lze objevovat stále nové významy a odkazy k historii a řemeslu. Řešení náměstí ve Slavonicích je dokonalým předobrazem současného přístupu k tomuto tématu, na který volně navazují mnozí následovníci. Velké stavební realizace mostů např. v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a v Praze jsou vždy svébytné a nekompromisně důsledné. Absolutní urbanistické vize Romana Kouckého jsou zcela originální a nemají obdoby nejen v českém prostředí. Úsilí o absolutno s sebou současně nutně nese i jistotu nikdy nekončícího zápasu, ve kterém nelze zvítězit – přesto je nutné vytrvat.
Karel Kuča je architekt-památkář. Vystudoval fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně, mezi lety 1986 a 1991 pracoval v pobočkách Státního ústavu památkové péče v Brně a Českých Budějovicích. Od roku 1991 působí ve vlastním ateliéru R2 COMP. Je autorem nepřeberného množství odborných publikací o historické architektuře, městech, krajinách. Všichni je dobře známe, jen netušíme, že za nimi stojí právě on. Jmenujme například 8 dílů encyklopedie „Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, nebo ještě při studiu připravované „České, moravské a slezské zvonice“. Karel Kuča je i citlivým znalcem soudobé architektury. Jako člen odborných komisí a porot vnímá nutnost správného kódování nových stavebních zásahů do prostředí, stejně jako správně vnímá procesy soužití starého a nového. Dobrou soudobou architekturu v historickém prostředí vždy obhajuje.
Během slavnostního vyhlášení vítězů soutěže Architekt roku byla předána také INTRO AWARD, udělovaná odborným časopisem INTRO. Cenu získala Štvanická lávka, jejímiž autory jsou Petr Tej, Marek Blank a Jan Mourek.
Na INTRO AWARD bylo letos nominováno celkem 15 realizací z České republiky, Slovenska a Polska. Do užšího výběru postoupily čtyři z nich. O konečném vítězi rozhodla odborná porota ve složení Petr Hájek, Ján Stempel, Zdeněk Fránek, Petr Šmídek, Petr Stolín a Alena Mičeková a dále se na výběru podíleli Alena Hyblerová, Tereza Šváchová, Martin Verner a Petr Volf.
Cenu v podobě skleněného písmena „I“ převzali z rukou vydavatele Jana Hejhálka autoři stavby Petr Tej a Marek Blank. Petr Tej uvedl, že lávka – „bílá linka, která se vine krajinou“ – byla realizována podle vítězného soutěžního návrhu z architektonické soutěže a původně se jmenovala HOLKA (zkratka Holešovice – Karlín).
PŘEDSTAVENÍ
Nedílnou součástí soutěže Architekt roku, kterou organizuje společnost ABF, a.s. je také ocenění Architekt obci udělované Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, Svazem měst a obcí ČR, Českou komorou architektů, Asociací pro urbanismus a územní plánování ČR a časopisem Moderní obec. Cílem soutěže je ocenit tandem architekt – obec a vyzdvihnout přínos jejich spolupráce pro vznik kvalitní výstavby.
Laureátem ocenění Architekt obci 2024 se stal městský architekt Kolína David Mateásko. David Mateásko vyhrál výběrové řízení na městského architekta Kolína v roce 2016. „Na začátku to byl jen profesní zájem, co mě k pozici městského architekta přitáhlo. Dnes ale mohu říci, že jsem se do Kolína zamiloval. Pozice městského architekta je specifická. Děláte práci, jejíchž výsledků se možná ani nedožijete. Práce městského architekta, a tudíž i ocenění Architekt roku, patří těm, kteří uvažují v desetiletích,“ řekl David Mateásko.
Porota
Složení odborné poroty
- Stanislav Fiala
- Zdeněk Fránek
- Petr Stolín
- Ladislav Kuba, Tomáš Pilař
- Ivan Kroupa
Porotci se shodli, že letošním laureátem ocenění Architekt roku se stane Roman Koucký.
Stanislav Fiala
Od 90. let patří mezi špičkové české architekty. Mnoho z jeho realizací získalo ocenění nejen u nás, ale také v zahraničí. V roce 2000 se dostal s administrativní budovou MUZO v pražských Strašnicích mezi finalisty prestižní evropské ceny za současnou architekturu Mies van der Rohe Award.
Z nejvýznamnějších realizací z posledních let můžeme jmenovat Palác Špork v Praze, Palác DRN na Národní třídě v Praze, Golfklub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě, výrazné jsou také jeho stavby pro společnost SIPRAL – továrna, sídlo a vzorkovna. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT a Školu architektury na AVU v Praze. V devadesátých letech byl společníkem známého D.A. Studia, později ateliéru D3A, od roku 2009 je jednatelem společnosti Fiala+Nemec.
Zdeněk Fránek
Bývalý děkan Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci (2012 – 2018) vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně, poté působil na ÚHA v Blansku, v roce 1989 založil firmu Fránek Architects. V současné době se věnuje projekční, publikační, výstavní a pedagogické činnosti doma i v zahraničí. Habilitoval se v roce 2008 na AVU v Praze, v roce 2011 absolvoval profesorské řízení na VŠUP Praha.
Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří Zámek ve Velkých Opatovicích (2007), Kostel církve bratrské v Litomyšli (2010), Kostel církve bratrské v Praze (2010), Energetická ústředna No. 6 Ostrava-Vítkovice (2012), CCC – Czech China Contemporary Galerie Peking (2013), Rodinný dům v Chorvatsku (2014), Výzkumné centrum Liko-Noe a hala Liko-Vo ve Slavkově u Brna (2015 – 2019) atd.
Petr Stolín
Vystudoval gymnázium, po stranicky vynuceném nástupu na učňovský obor zedník se mu podařilo přestoupit a absolvovat střední průmyslovou školu v Liberci a pak v Brně, kde následně v letech 1978 – 1983 vystudoval Fakultu architektury na VUT. Vrátil se znovu do Liberce, kde získal pozici ve Stavoprojektu Liberec a také v SIALu pod Karlem Hubáčkem. Roku 1993 si založil vlastní architektonickou praxi a od roku 2008 začal spolupracovat s Alenou Mičekovou pod svou ustálenou značkou PETR STOLÍN ARCHITEKT. Společně se také věnují vedení ateliéru konceptuálního analogového modelování na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde Petr Stolín vede i Katedru architektury.
Se svým bratrem Janem, konceptuálním umělcem, jsou významnými uměleckými osobnostmi severu. Často se podílejí na společných architektonicko-výtvarných projektech. Známý je jejich Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti v Liberci z roku 2000. Průlomové realizace experimentálních domů ZEN-houses v Liberci z roku 2013 a nekonvenční Mateřské školy ve Vratislavicích nad Nisou z roku 2018 získaly řadu ocenění a byly nominovány na cenu Mies van der Rohe Award.
Ladislav Kuba, Tomáš Pilař
Akad. arch. Ladislav Kuba (*1963) a Ing. arch. Tomáš Pilař (*1964) spolupracují od roku 1996. Působí především v Brně. Vítězstvím v architektonické soutěži na knihovnu Filozofické fakulty MU v Brně (1998) získali první významnou veřejnou zakázku. Na tento projekt navázaly další úspěšné architektonické soutěže, realizace a ocenění – mezi nejvýznamnější patří Fakulta chemicko-technologická a sportovní zařízení Univerzity Pardubice, Bytový komplex Na Krutci v Praze, obchodní dům Omega v Brně, bytový dům na Kostelním náměstí v Ostravě, projekty Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a Západočeské galerie v Plzni, Rekonstrukce objektu bývalé menzy pro potřeby FHS v Praze a mnoho dalších. Pět jejich staveb bylo nominováno na Evropskou cenu za architekturu Mies van der Rohe Award a devětkrát získali ocenění Grand Prix architektů.
Ivan Kroupa
Ivan Kroupa vystudoval FA ČVUT v Praze (1980 – 1985), navázal v roce 1989 praxí v Londýně, Paříži a Barceloně. Nezávislou praxi zahájil v roce 1990. V letech 2002 – 2008 působil jako vedoucí ateliéru na FA ČVUT v Praze, následovalo vedení ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2008 – 2022). V roce 2019 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, opakovaně byl nominován na Mies van der Rohe Award (2009, 2014) a Berliner Kunstpreis či Förderungspreis Baukunst (2001). Mezi nejvýznamnější projekty jeho týmu patří např. Obřadní síň v Týnci nad Sázavou (2022), bytový dům RCP Karlín (2022), Technologická budova Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (2021), Hemodialyzační centrum B. Braun v Praze na Bulovce (2015), Tiskárna a galerie tisku Karmášek v Českých Budějovicích (2015) a samozřejmě Centrum současného umění DOX (2008).
Nominace
Odborná porota (architekti Stanislav Fiala, Zdeněk Fránek, Petr Stolín, laureáti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař a Ivan Kroupa) vybrala pět finalistů soutěže Architekt roku 2024.
Nominace na cenu Architekt roku 2024
Roman Koucký
Tomáš Hradečný
Atelier bod architekti / Vojtěch Sosna, Jakub Straka, Jáchym Svoboda
Ellement architects / Hana Maršíková, Jitka Ressová, Kateřina Kočová a Jan Pavézka
EHL & KOUMAR ARCHITEKTI / Lukáš Ehl, Tomáš Koumar
Nominace na cenu Architekt obci 2024
David Mateásko, Kolín
Kamil Mrva, Palkovice