Aktuální ročník

Lukáš Ehl, Tomáš Koumar / Ehl & Koumar Architekti 

Ateliér Ehl & Koumar Architekti reprezentuje přední polohu současné racionální české moderny. Bez ohledu na módní trendy vytvářejí trvale krásné stavby odkazující k archetypům architektury, posilující významy krajiny, městských prostorů i staveb samotných. Nedávný návrh Suchdolského mostu této autorské dvojice představuje monumentální a technologicky i esteticky ambiciózní dílo. Až radostné pocity budí osazení tohoto díla do krajiny skalnatého kaňonu. Suchdolskému mostu předcházelo vítězství v soutěži na Výukové centrum 3. lékařské fakulty UK s návrhem transparentního pavilonu s virtuózně řešenou vnitřní organizací. Do povědomí široké veřejnosti se dostala četně publikovaná Smetanova lávka v Litomyšli, která je i suverénní městskou dominantou. Až s renesančním citem rozšiřují radnici v Brandýse nad Labem. Jejich stavby mají vždy velmi pevný vnitřní řád, jsou klidné a neustrašené. Architekti Ehl & Koumar rozvíjí nejen hluboce zakořeněný odkaz a školu Aleny Šrámkové, ale tiše a v klidu vytváří významný pilíř soudobé české architektonické kultury.

David Kraus

Hledání, vlastní cesta, výtvarnost a pravdivost jsou čitelné v práci architekta, umělce a pedagoga Davida Krause. Jeho nekonvenční architektura směřuje na hranu nejlepšího možného řešení, na hranu, za kterou hrozí pád – ten ale David Kraus nikdy nedopustí. Zjevná víra v experiment, jedinečnost a v to, že každá architektura má mít v sobě něco skrytého, zastřeného, divného, nevysvětleného vyvolává emoce a naději. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v ateliéru Miroslava Šika v rámci skupiny Nová česká práce a roku 2002 založil ateliér Architektura, s.r.o. Široké spektrum projektů tohoto ateliéru se vyznačuje osobním, nemódním přístupem, materiálovou poctivostí a pevným vztahem k místu. Odmítá efektní gesta, věří v alternativní „českou cestu“ – jednoduchost, opravdovost, kontext a trvalou hodnotu díla. Pracuje s neobvyklými zdroji inspirací, obrazy a principy. Mezi jeho nejznámější práce patří oceňovaná betonárka ve Strančicích, přístavba základní školy v Hradišťku, loni dokončený domov seniorů v Novém Bydžově a řada originálních rodinných domů.

Miroslav Malý, Miroslav Chmel a Zdeněk Chmel / Malý Chmel 

Architektonický ateliér Malý Chmel, založený v roce 2016 trojicí Miroslav Malý, Miroslav Chmel a Zdeněk Chmel, patří k nejvýraznějším zástupcům mladé české architektonické scény. Profilují se jako tvůrci s hlubokým smyslem pro prostorový výzkum a nekompromisní surovost. Do širšího povědomí vstoupili již svou první realizací, přístavbou základní školy v Nezamyslicích (2017) s naprosto reduktivním uspořádáním vnitřního prostoru a důsledně nahou formou stavby. Mimořádný ohlas zaznamenal radikální Dům o sedmi podlažích, který charakterizují jako „vertikální jeskyni světla“. Významnou stopu zanechávají v jižních Čechách. Zvítězili v ostře sledované soutěži na rekonstrukci Domu umění v Českých Budějovicích pro konverzi prestižní galerie. Na úspěch v oblasti veřejných budov navázali triumfem v urbanisticko-architektonické soutěži na městské Bytové domy 4 Dvory. Díla Malý Chmel jsou surově upřímná, spoléhající na trvanlivost, krásné stárnutí materiálů i silné koncepty. Jsou protiváhou k dekorativnosti, vizuálnímu smogu a rychlým, povrchním řešením. Ukazují, jak posouvat vnímání architektury od pouhého „stavění domů“ směrem k „tvorbě prostorové poezie“.

Pavel Nasadil

Pavel Nasadil je znám jako architekt, který nikdy neusiluje o prvoplánovou efektnost, ale o architekturu s trvalou hodnotou. Má mimořádnou schopnost naslouchat místu, chápat jeho souvislosti a s velkou citlivostí je proměňovat v přesvědčivé stavby. Jeho práce je založena na pokoře, promyšlenosti a důsledném hledání podstaty – vlastnostech, které jsou dnes vzácnější než kdy dřív. Společně s ateliérem FAM Architekti dlouhodobě rozvíjí architekturu, která je současná, ale nikdy samoúčelná, a která obohacuje své okolí namísto toho, aby nad ním dominovala. Ze známých staveb uveďme alespoň rekonstrukci Komenského náměstí v Dobříši, oceňovanou chatu v Doksech nebo právě probíhající výstavbu domova pro seniory v Litomyšli. Stejnou citlivost a schopnost pozorování přenáší i do fotografie, která se pro něj stala nejen tvůrčí vášní, ale i osobním způsobem poznávání světa. Ve svých dokumentárních cyklech nehledá senzaci, ale člověka – jeho příběh, důstojnost i křehkost. Právě propojení architektonické disciplinovanosti s fotografickou empatií dává jeho tvorbě výjimečnou hloubku. Pavel Nasadil je zkrátka člověk, který dokáže stejně pozorně číst krajinu, město i lidské osudy – a s mimořádnou pokorou je převádět do obrazů, ať už stavěných, nebo fotografických. Patří k těm tvůrcům, kteří neusilují o to být vidět, ale o to, aby jejich práce obstála v čase.

Jan Šépka

Jan Šépka patří mezi nepřehlédnutelné osobnosti české architektury. Jeho práce poutala pozornost již při vystoupení žáků Miroslava Šika v časných devadesátých letech v rámci skupiny Nová česká práce. Začínal jako společník ateliéru HŠH, v roce 2009 založil vlastní projekční kancelář. Návrhy Jana Šépky jsou vždy založeny na originální a silné konceptuální úvaze a překvapivém použití materiálů až na hranici možného. Pevný a nekompromisní tvůrčí záměr transformovaný do reality uplatňuje důsledně a s nebývalou vůlí – to dokládají výjimečné stavby jako Pokoj v krajině na Modravě, Dům v sadu v pražských Kyjích, návrh Středoevropského fóra Olomouc (SEFO) i nedávné realizace veřejných prostor a dostavby objektu galerie a polytechnických dílen Automatických mlýnů v Pardubicích nebo přesvědčivá symbolika materiálového pojetí interiéru knihovny Želivského kláštera. Své zkušenosti předává jako pedagog, nejprve na FA ČVUT v Praze, poté na pražské UMPRUM a FUA TUL v Liberci.