Petr Janda je architekt a výtvarný umělec, absolvent FA ČVUT (prof. J. Bočan) a Školy monumentální tvorby AVU (prof. A. Veselý) od roku 2008 vede vlastní studio petrjanda/brainwork. Jako porotce i soutěžící se pravidelně účastní architektonických soutěží a přehlídek, ve kterých získal několik ocenění (GPA 2007, BigMat 13‘ – Památník obětem komunismu v Liberci). V letech 2011-14 byl členem představenstva České komory architektů a předsedou pracovní skupiny Propagace architektury. Od roku 2009 se zabývá pražskými náplavkami, od r. 2017 v pozici architekta náplavek.

petrjanda/brainwork

Práce ateliéru je založena na hledání autentických řešení. Vnímáme architekturu jako událost moderující vztahy v prostředí, do nějž vstupuje. Podstatou našeho přístupu je autorská práce, často stojíme u vzniku námětu, který iniciujeme, a to jak v úrovni architektonické, tak i společenské, obsahové a programové. Naše práce obvykle nezačíná a nekončí zadáním a kolaudací, projekty rozvíjíme až k jejich naplnění a dalšímu životu během provozu. Navrhujeme s důrazem na propojení fyzických a metafyzických vrstev, rezonanci formy a obsahu a zapojení sochařských postupů s tendencí ke konceptuálnímu přístupu do kontextu architektury. Cítíme se býti současnými architekty a současnost pro nás zahrnuje celou existenci lidstva včetně jeho minulosti a budoucnosti. Pokud pracujeme s tradicí, snažíme se ji spoluvytvářet aktuálně dostupnými prostředky, kdy nová vrstva je rovnocenným partnerem svého kontextu. Dlouhodobě podprahově používáme metodu nomádského myšlení, které definovali G. Deleuze a F. Guattari touto působivou metaforou: Nomád „vyráží do pouště. Opouští tábořiště a vydává se na cestu zemí, sleduje pohyby nebe. Ráno opouští teritorium vstříc nové zemi a večer se znovu reteritorializuje pokaždé, když na ní rozvine svůj koberec… Tyto pohyby a procesy jsou vyjádřeny rytmem chůze, jímž se vpisuje krajina do poutníka a naopak. Nomád i filosof (a v našem případě architekt), stejně jako všichni lidé, v sobě ukrývají krajiny, v nichž vyrůstali, jimiž putovali, o kterých snili.“ Naše projekty a realizace jsou výsledkem takovéhoto neustálého hledání, naše autorská interpretace zůstává skryta v pozadí ve prospěch vnímání každého pozorovatele našich realizací, jenž umožňuje nezplošťovat svět na předem vyřčená hesla. Zabýváme se nejširším projekčním spektrem od detailních uměleckých úloh, jako jsou památníky, přes individuální obytnou výstavbu řešenou do maximálního detailu, obsahově raritní zadání muzejních expozic, až po velké specializované celky typu kostel, letiště, mořské akvárium apod.

ODŮVODNĚNÍ POROTY:

V práci Petra Jandy ze Studia Brainwork se spojuje jeho zkušenost ze studia na Fakultě architektury u Jana Bočana a na Akademii výtvarných umění u sochaře Aleše Veselého. Jeho návrhy mají silný výtvarný náboj a jsou zároveň po technické stránce do detailu promyšlené. V posledních letech se intenzivně věnuje projektům v souvislosti s řekou Vltavou. Mezi nejznámější realizace z této doby, na kterých se svým ateliérem pracoval, patří interiér loftu ve Zlíně a revitalizace pražských náplavek - kobek na Rašínově, Hořejším a Dvořákově nábřeží s krásnými prosklenými dveřmi.

PŘEDSTAVENÍ TVORBY:

Revitalizace pražských náplavek

Projekt budovaný 10 let jsme spoluiniciovali v roce 2009 jako programové a architektonické oživení pražské náplavky historicky koncipované jako přístaviště a překladiště materiálu. V době našeho vstupu byl prostor opuštěný po povodni v roce 2002 a oficiálně pronajímaný pro parkování. Postupnou obsahovou aktivací jsme dosáhli dnes již legendárního kulturně společenského oživení a následně architektonické kultivace. 

Rozsáhlé území je v součtu dlouhé 4 km a rozkládá se na třech pražských nábřežích – Rašínově, Hořejším a Dvořákově. Dokončená první fáze je největší porevoluční Pražskou investicí do veřejného prostoru, první svého druhu a sociokulturního přesahu. Koncentrovala se na rekonstrukci 20 prostor kobek v nábřežní zdi (dříve čapadel ledu a skladů). Nevytváří klasické interiéry, pracuje s logikou definující kobky jako zálivy vnějšího prostoru s maximálním kontaktem s náplavkou a řekou. Budou sloužit jako kavárny, ateliéry, galerie a veřejné WC s modulární diverzitou a vybavením dle každého nájemce. Vrací se do nich většina provozovatelů, kteří fenomén náplavky spoluvytvářeli.

Zásahy jsou řešeny jako symbiotické splynutí s původní architekturou nábřežní zdi, do které přirozeně vrůstají a akupunkturou drobného měřítka znovuvytváří monumentální celek. Na Rašínově nábřeží je 6 kobek přístupných eliptickými pivotovými okny z organického skla o tloušťce 7 cm a průměru 5,5 m. 14 kobek na Hořejším nábřeží má ocelové skulpturální dveře. Povrchy jsou betonové pískované s litou podlahou, vložené prvky z potitanovaného černého plechu. Vzduchotechnika s rekuperací a vytápěním podlah umožňuje spolu s infrazářiči celoroční provoz. Kobky jsou bezbariérové s mobilními protipovodňovými lamelami. Další fáze řeší mobiliář, plovoucí lázně, lodní terminál a dokončení zbylých kobek.