David Kraus (*1970) je absolventem FA ČVUT v Praze, studoval u profesora Šika (Nová česká práce), od roku 2002 vlastní kancelář Architektura, s. r. o. Realizoval desítky osobitých rodinných domů a dalších staveb, za zmínku stojí např. Administrativní budova ve Strančicích, Dům pro veterány v Satalicích, Přístavba základní školy v Hradišťku, Volnočasové centrum v Luži atd. Při své práci rozvíjí vlastní alternativní cestu moderní architektury, pracuje s neobvyklými zdroji inspirací, obrazy a principy současného světa. Experimentální tvorba Davida Krause byla prezentována na výstavě VIZE 1997. Přednáší, působí jako pedagog, publikuje, je držitelem řady ocenění. Jeho ateliér klade důraz na praxi – cílem je realizovaná stavba, jež zvyšuje kolektivní zkušenost týmu, charakteristický je výtvarný styl, sdílený příběh s klientem, neustálé hledání informací a inspirací zejména mimo obor. Spolupracuje s mladými architekty, tvořícími volné společenství kolem objektu Kovárna. David Kraus věří v jednoduchost myšlení a konání, fyzický pohyb, bojová umění, rytmus a skutečný přítomný svět, využívá, rozvíjí a kombinuje současné moderní technologie s nejjednodušším stavěním, hledá „českou“ cestu.

Odůvodnění poroty

David Kraus je výrazným českým architektem a učitelem střední generace. V roce 2018 získal Českou cenu za architekturu za administrativní budovu betonářské společnosti u obce Strančice. Jako učitel působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a Fakultě architektury ČVUT v Praze. Jeho realizace a návrhy mají originální myšlenkový rukopis a silný výtvarný náboj.

 

Ukázky práce

Dům pro veterány v Satalicích, 2012

Objekt pro sbírku a dílnu automobilových veteránů Citroen s kancelářemi a byty. Specifičnost zadání vyplývá z výjimečnosti vystavených vozidel, některá jsou kultovními značkami a tvoří součást evropského kulturního dědictví (model DS, SM s motorem Maserati). Charakter areálu je určen původními skladovými objekty, k nimž nová budova tvoří kontrast, zároveň z nich však svou siluetou vychází. Základními provozy jsou dílny, sklady, showroom, kanceláře, zázemí, parkování a byty. Důraz byl kladen na jednoduchost provozu, flexibilitu, možnost jiného využití do budoucna a ekologii (sofistikovaný topný a chladicí systém, použití moderních technologií pro údržbu a úpravy vozů, zabezpečovací systém a měření a regulace objektu). Návrh pracuje s jednoduchým hmotovým, urbanistickým a provozním řešením a byl navržen s ohledem na urbanistický rozvoj okolí (výstavba budoucího centra obce naproti). Flexibilita vnitřku je zajištěna velkými rozpony, návrh pracuje s výškovými rozdíly uvnitř areálu, některé provozy jsou zapuštěny, což umožnilo měkčí osazení domu v rámci areálu. V čele je komerce, vzadu obslužné provozy. Showroom - srdce objektu - je transparentní, čelo objektu se vznáší ve vzduchu, míří k plánované výstavbě. Veteránská vozidla jsou artefakty umístěné na piedestalu. Byt je orientován na jihozápad, kanceláře na západ, lze z nich vyjít na terasu. Soukromí majitelů je chráněno od návštěv. Bar, kanceláře a atrium jsou předsazeny, tvoří zastřešení nad vstupy. Dům pracuje s materiály evokující automobilový průmysl – ocelová konstrukce, plechová fasáda, sklo, oblý tvar evokuje auto, šikmá střecha se zvedá z plochého čela nad klub ve 2. podlaží. Mezerou uvnitř je tak z klubu možno vidět do showroomu na exponáty. Vnitřní vedení jsou viditelná, tvoří jemný svět na hrubém betonu. Nosná konstrukce je ocelovka v kombinaci s betonovými stěnami.

 

Administrativní budova ve Strančicích

klient: Valnetis, a.s.

program: administrativa

lokalita: Strančice

podlažní plocha 530 m2

průběh 2015 – 2018

náklady 25 mil.

Administrativně správní budova společnosti, která distribuuje a vyrábí betonové směsi a je nakloněna alternativním technologiím i stavebním postupům. Syrové autentické místo s vůní práce a stále přítomným hlukem. Industriální charakter pozemku má silnou atmosféru díky nikdy nespící betonárce i čtyřicetimetrovému skladovacímu silu naproti. Experiment se souhlasem klientů. Náplň činnosti se promítá do neuspořádaného a neušlechtilého výrazu objektu, který je celý výhradně betonový odlitek. Nejde o minimalistickou formu ve formě sendvičů či vícevrstvé sofistikované stěny, ale o plný robustní betonový odlitek. Izolační betony byly před stavbou testovány a jejich skutečné tepelně izolační vlastnosti byly prověřeny před realizací. Betonový živočich, jehož forma vychází pouze z funkce provozů, vztahů k okolí, pohybu slunce i pohybu aut a lidí kolem. Není krásná, nejde o plán. Vzrostlé stromy byly zachovány, dům se jim vyhnul, stejně tak obří vjezdová brána do betonárky, to vše tvarovalo dům. Už jsem nechtěl kácet a nejprve si připravit staveniště tím, že se vše zlikviduje a srovná se zemí. Pohledový beton různých struktur je na podlaze, stropech, stěnách, objekt sám včetně střechy je vylitý z cca metrové stěny, bez dalších obkladů, úprav či dokončovacích prací. Je hrubý a divoký, nedokonalý a krásný. Výkvěty na fasádě nejsou snaha o estetično, ale chyba při lití stěny. Mnohé se nepovedlo. Nutné instalace jsou viditelné, vedené vně, okna jsou očima domu. Parkování je na střeše objektu (z důvodů šetření místa nutného pro provoz betonárky, skrze zasklené otvory na střeše bude možné zespodu vidět autům pod sukně, do podvozků a výfuků). Na střeše pak bude dobudována fotovoltaická elektrárna s nabíječkami pro elektromobily, které nyní parkují uvnitř objektu. Dům sám skrývá prvky, které jsou dlouhodobě amatérsky vyvíjeny investorem (10metrová vyklápěcí vrata sloužící pak jako hluboké zastřešení před vjezdem, prototyp robota provádějící zdění na stavbě, jehož vývoj se stále v procesu, detaily zábradlí, pojezdných skel, topení objektu, atd.). Celkově šlo o živočišný, spíše neplánovaný vzájemný proces a komunikaci mezi mnou a investorem, improvizaci, která nyní klienta i mne jako architekta utvrzuje, že je možné si věci dělat sám, postupně, s radostí z tvoření, do určité míry amatérsky, necertifikovaně, bez atestů či předpisů. Pak může být člověk stále zvídavým dítětem, hrajícím si chlapcem a tvůrcem vlastního prostředí. Jako autor jsem se skrz klienta mnohému pomocí jeho metody úsměv-pokus-omyl-úspěch naučil. Jednou si chci takhle postavit věž čtyř živlů.

 

Budova nadnárodní společnosti, projekt pro výstavu Vize, Fragnerova galerie, 1997.

Některé společnosti svým významem představují stát ve státě. Microsoft, McDonald, Shell, Coca-cola,… se stali nositeli kultury a svým vlivem přesáhly státy. Jejich mateřské representační budovy dosahují gigantických rozměrů a symbolických forem. S vlastními zdroji energie, systémem zabezpečení a vnitřními mechanismy představují tyto objekty město ve městě. Tyto objekty skrz svůj vlastní dopravní systém prorůstají do městského organismu a jejich objem nad zemí je často zrcadlově opakován v podzemí…