Markéta Mráčková a Barbora Šimonová se seznámily na Škole architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze. V autorské dvojici pracují od roku 2013. Společně založily kulturní družstvo cosa.cz, kromě architektury se věnují knihám, videodokumentům o architektuře 80. let, družstevnictví, uměleckým projektům a architektonickému rapu. Jejich přístup lze shrnout slovy Boscoea Pertweeho z knihy Kant a ptakopysk od Umberta Eca: „Do nedávna jsem si myslel, že jsem nerozhodný, ale teď už si tím nejsem vůbec jistý.“

V roce 2014 vydaly knihu Legenda o sídlišti, ve které shromáždily zážitky a zkušenosti z okružního výletu po pražských sídlištích a doplnily je o rozhovory s obyvateli, odborníky a obhájci panelové výstavby. Od roku 2016 natáčejí videodokumenty o architektuře 80. let, které jsou ke shlédnutí na cosa.tv. Na různé manifesty od dua cosa.cz navázala píseň Bude to bílý, černý nebo maximálně šedý složená z úryvků z pracovních emailů a historek kamarádů. V architektuře se věnují rekonstrukcím a jednoduchým stavbám s výtvarným i technickým detailem.

V zimním semestru 2019/20 absolvovaly stáž na Škole architektury na Tianjin University v ČLR. Od letního semestru 2020 pracují jako asistentky Romana Brychty v ateliéru A4 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. 

Markéta Mráčková

*1985

V roce 2012 vystudovala Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze a v roce 2014 Školu architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze. V rámci studia absolvovala stáž na Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule Aachen v Německu. Pracovala v ateliéru Prostor 008. V zimním semestru 2018/19 vedla společně s Barborou Šimonovou ateliér studentů architektury prvního ročníku na Architectural Institute in Prague.

 

Barbora Šimonová

*1982

V roce 2006 vystudovala Fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně. V letech 2009–2015 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze, nejprve ve Škole architektury Emila Přikryla, poté v Ateliéru nových médií Anny Daučíkové. V rámci studií absolvovala stáže na Universidad Politécnica de Valencia a Universidade do Estado do Rio de Janeiro. Pracovala v Ateliéru Brno a v Centre for Central European Architecture. Externě spolupracovala s vysokou školou architektury ARCHIP, kde byla asistentkou ve studiu Palaščák – Šimonová. V zimním semestru 2018/19 vedla společně s Markétou Mráčkovou ateliér studentů architektury prvního ročníku na Architectural Institute in Prague. K jejím realizacím patří rekonstrukce tribuny v Olomouci – Řepčíně (společně s Petrou Gajdovou), která postoupila mezi nominace Ceny Rudolfa Eitelbergera 2017.

 

ODŮVODNĚNÍ POROTY:

Cosu tvoří dvojice architektek, které se věnují mnoha různorodým aktivitám v oblasti architektury a urbanismu. I přesto, že působí trochu nenápadně, jejich činnost je důležitým příspěvkem k současnému vnímání tohoto oboru. V roce 2014 se podílely na publikaci mapující tématiku hromadné panelové výstavby, v roce 2017 natočily dokumenty ukazující architektonické realizace 80. let a v roce 2018 pak další dokumenty, které se soustředily na vztah postmoderní teorie k tehdejší československé praxi. Jejich zaujetí architekturou doby normalizace vychází z přesvědčení, že tato architektura nenávratně mizí a pomocí svých knih a videodokumentů usilují o větší porozumění pro stavby z tohoto období.

 

PŘEDSTAVENÍ TVORBY: