Petr Hájek


Petr Hájek se narodil se v roce 1970 v Karlových Varech. Absolvoval studium na Fakultě architektury na Českém vysokém učení v Praze a Školu architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1998 založil společně s Tomášem Hradečným a Janem Šépkou architektonickou kancelář HŠH architekti nyní HXH (kde je stále jednatelem) a v roce 2009 vlastní architektonickou kancelář Petr Hájek Architekti, s.r.o. K nejznámějším realizovaným stavbám patří: Horní náměstí v Olomouci (HŠH architekti, památka UNESCO), Jiřské náměstí na Pražském hradě (HŠH architekti, památka UNESCO), Arcidiecézní muzeum Olomouc (HŠH architekti, památka UNESCO), Úpravy zámeckého návrší v Litomyšli (nádvoří, park, konírna, kočárovna, HŠH architekti, památka UNESCO), Jízdárna-multifunkční sál (HŠH architekti, památka UNESCO), Vila v Berouně (HŠH architekti), Vila v Černíně (HŠH architekti), Obytné kontejnery, KCEV – vzdělávací centrum Krkonošského národního parku, Dům Chameleon, expozice národního pavilonu na světové výstavě La Biennale di Venezia 2016 (Bradňanský, Hájek, Halada, Studený, Zervan), rozšíření Centra současného umění DOX+, rekonstrukce vodárenské věže v Praze 7 či terasy paláce Lucerna. Za svou práci získal řadu ocenění (Cena Grand prix Obce architektů, Evropská cena Freiraum no2, Bauwelt–Preis, Stavba roku, Cena Klubu za starou Prahu, Cena R.Eitelbergera, Evropská cena Piranesi prize /honorable mention/, 4 x česká nominace na evropskou cenu Miese van der Rohe, Sustainable architecture award Ferrara /honorable mention/.

Od roku 2004 působí jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde byl v roce 2017 jmenován profesorem. Od roku 2012 rovněž vede autorský ateliér architektury na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě. Je zakladatelem a předsedou představenstva nadačního fondu na podporu umění a talentu Art-Now a zakladatelem sdružení LEA – Laboratoř Experimentální Architektury. Za svou pedagogickou práci na výzkumu v oblasti urbanismu s názvem „anastomosis“ získal v roce 2012 cenu rektora ČVUT za aplikaci výzkumu v praxi. Je autorem výstav v ČR i v zahraničí (Praha, Brno, Liberec, Oslo, Vídeň, Paříž, Londýn, Bratislava, Benátky). V roce 2015 inspiroval a ilustroval román „Urbo Kune“ spisovatele Miloše Urbana, který se odehrává v utopickém městě navrženém v jeho ateliéru na FA ČVUT.  V současné době navrhuje a realizuje tyto projekty: Rekonstrukce kina OKO v Praze 7, Dům Bílá růže – Kašperské Hory, Astronomická observatoř hradu Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou, Muzeum lanové dráhy v Peci pod Sněžkou, krematorium pro zvířata „Věčná loviště“, Podobný dům, Dům periskop, Dům pro lékařku a buddhistu, Dům pro malíře.

 

Zdůvodnění poroty

Výrazný architekt střední generace i vlivný pedagog. Jeho realizace představují výjimečné počiny na poli architektury s přesahy i do jiných oborů. Tvorba reaguje na kontext, zároveň je svébytná a experimentální. Věnuje se nejen projektům jednotlivých staveb, ale dlouhodobě i urbanismu. Za výrazné dílo lze považovat Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (2013), koncepci pavilonu na Benátském bienále (2016), nebo vítězný soutěžní návrh na rekonstrukci ostravských jatek na galerii (2017). V současnosti dokončil v Praze dostavbu Centra současného umění DOX a rekonstrukci vodárenské věže na Letné pro dům dětí a mládeže a mateřskou školu. Kromě jiného aktivně vystavuje a je spoluautorem řady publikací.

 

Představení tvorby

Centrum současného umění DOX+

Soubor budov DOX+ rozšiřuje Centrum pro současné umění DOX v Praze 7. Původní komplex s těžištěm v expozičních prostorech je doplněn o prostory pro tanec, hudbu, film, videoart… DOX+ tvoří tři budovy: administrativa, multifunkční sál, zkušebna.

 

Město filmu – Galegion

Ateliérové zadání na FA ČVUT v roce 2015. Prostorové město filmu Galegion je umístěno do mostní struktury nad železniční tratí v Praze-Modřanech a je navrženo jako malé město s mnoha budovami (kino, archiv, muzeum, postprodukce, lázně, bytový́ dům, elektrárna…). Jednotlivé části a budovy města jsou vzájemně propojeny.

Autorem slova Galegion, vytvořeného pro tento náš projekt, je matematik a teoretik Ivan M. Havel. Galegion má vystihovat stavbu instituce křížící provozy muzea, galerie a archivu.

 

Multifunkční sál v Litomyšli

autoři: Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka, HŠH architekti

Inspirací pro návrh sálu je hudební nástroj. Úkolem bylo do historické budovy kočárovny navrhnout univerzální sál pro pořádání koncertů, výstav, přednášek a dalších společenských akcí. Obtížnost tohoto úkolu spočívala ve velké době dozvuku stávajícího prostoru, který přesahoval 4 sekundy. To je dobré například pro varhanní koncert, ale problém pro komorní hudbu nebo mluvené slovo. Vzhledem k různorodosti těchto požadavků a historické hodnotě objektu byl do stávajícího prostoru vložen nový objekt, který má v sobě integrovanou techniku pro změnu funkce. Nový objekt je složen ze dvou částí. Posuvného čela a pevného korpusu. V korpusu jsou umístěny šatny účinkujících, prostor techniků a sociální zařízení hostů. Posuvné čelo pojíždí po kolejnicích v podlaze a jako paraván vymezuje prostor pro jednotlivé akce. Tímto způsobem můžeme nastavit proporce prostoru a i jeho akustické parametry. Posuvné čelo po odsunutí slouží jako prostor techniků a po zaklapnutí jako sklad židlí. Podlahu tvoří zvedané praktikábly. Praktikábly umožňují samostatný zdvih pódia, elevaci hlediště nebo individuální členění podlahy při výstavách. Okraj podlahy je lemován kolektorem s otopnými tělesy a osvětlením. Scénická a osvětlovací technika, akustické rezonátory prvky jsou umístěny na nezávislé hrazdě pod stávajícím betonovým stropem. Vložený objekt má ocelovou konstrukci opatřenou laminátovou skořepinou. Medová barva a průsvitnost laminátu dodává vloženému objektu vznešený vzhled. Ve výsledku objekt působí jako broušený šperk vložený do historického sálu.

 

Expozice národního pavilonu na světové výstavě La Biennale di Venezia 2016

autoři: Bradňanský, Hájek, Halada, Studený, Zervan

Expozice Care for Architecture: Asking the Arché of Architecture to Dance poukazuje na zápas o zachování, rekonstrukci a obnovu areálu Slovenské národní galerie (SNG) v Bratislavě.  Tento soubor staveb byl z části realizován v letech 1969–1979 podle projektů (1962, 1963, 1967–1969) předního slovenského architekta Vladimíra Dedečka. Výsledek veřejnost nikdy jednoznačně nepřijala a bylo zapotřebí velkého úsilí mnoha aktérů, včetně architektů, aby areál nezanikl.

Model SNG v měřítku 1:17,78 spolu s obrazovkami instalovanými na stěnách pavilonu dokumentují reakce veřejnosti, umělců a architektů několika generací. Expozice prostřednictvím tohoto tématu vstupuje do diskuse se zadáním 15. bienále architektury v Benátkách s přesvědčením, že pro architekturu jsou kromě péče (solicitude) a obstarávání (concern) důležité především nové architektonické koncepty a projekty (care for architecture / starost o architekturu), proměna metafor frontových a předních linií na metafory tance.  






Více

Copyright © Všechna práva vyhrazena. 1996-2018 ABF a.s. PVA a.s.   PVA EXPO, a.s.   Kontakty   Ochrana osobních údajů

Publikování nebo další šíření obsahu je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu.
Provozovatel neručí za správnost údajů uváděných jinými firmami.