Michal Škoda


Michal Škoda (*1962)

je umělec a kurátor - zprostředkovatel současného umění a architektury zároveň.

Vedle své autorské tvorby působí již od roku 1997 v čele Galerii současného umění a architektury Domu umění města Č. Budějovice. Za dobu jeho působení se z Domu umění stala instituce se značným mezinárodním přesahem a dá se o něm hovořit jako o galerii z nejaktivnějších u nás, co se týče mezinárodního programu. Vedle předních umělců a architektů z domova zde představil také řadu domácích i zahraničních architektů. Jen namátkou například Takeshi Hosaka, Miroslav Šik, RCR Arquitectes, Pezo von Ellrichshausen, Gion Caminada, Marte Marte Architects, na podzim letošního roku se chystá speciální projekt s Janem Šépkou či výstava připravená přímo pro prostory Domu umění s londýnským studiem Caruso St. John. V galerii se nespecializuje pouze na samotné výstavy, ale nedílnou součást tvoří také přednášky, především zaměřené na architekturu a velice důležitou aktivitou je také edukační činnost - speciální pořady pro děti a studenty, stejně jako workshopy pro rodiče a děti, kde je též velký důraz kladen na téma architektury, nejen z pohledu samotných výstav, ale například i speciální pořady, které v letošním podzimu otevřou nový blok pod vedením mladých architektů.

Zdroj: časopis Art and Antiques

Více 

 

Hodnocení poroty:

Michal Škoda se v pozici šéfkurátora budějovického Domu umění věnuje prezentaci umění bezmála dvacet let. Od začátku své činnosti se rozhodl věnovat uvnitř i vně galerie adekvátní prostor prezentaci architektury. To je rozhodnutí, které zní logicky, ale v českých podmínkách je dosti výjimečné. Začal portfoliovými výstavami významných českých architektů, ale nedlouho poté se přesunul ke speciálním projektům, vytvořeným přímo pro jeho konkrétní prostor. Nebál se dát příležitost architektům, kteří jsou někdy teprve na začátku své profesní kariéry. V posledních letech se mu v oblasti architektury čím dál častěji daří dostávat do Českých Budějovic i světově proslulé architekty a vypadá to, že ani v nejbližších letech nehodlá z tohoto trendu slevit. Za to mu patří uznání a vděk všech členů poroty.

 

Představení díla:

Kdysi jsem cítil, že stále větší vliv na moji práci mají mé autorské knihy, lépe řečeno, pociťoval jsem stále větší „prosazování se“ této činnosti do popředí „výstupních“ forem mé tvorby. Opravdu se tak stalo a dnes mohu říci, že styl práce, uplatňovaný v rámci mých knih, se stal stěžejním východiskem tvorby. Od roku 2011 pracuji na otevřeném cyklu „Čas a prostředí“.

Cyklus mapující moji každodennost je vedle dalších projektů, které vznikají přímo, jako prostorové intervence, zásadním bodem mé současné tvorby.

 

Stejně tak si uvědomuji, jak se před časem, stala architektura mým stěžejním zájmem. Nejen ve smyslu „ovlivňovatele“ mé tvorby, nýbrž zájmem komplexním, který nejen že mi „nejvíce“ dává, ale také tím, že právě část mých dalších aktivit směřuje především k architektuře. Jsem si plně vědom jejího významu a důležitosti, což má přirozený vliv, jak na mé kurátorské, tak i další činnosti na poli architektury,  kdy se domnívám, že mohu něčemu alespoň trochu pomoci. Pořád se však jedná o jednu „cestu“...

 

Bohužel v souvislosti s architekturou nelze hovořit pouze v kladném slova smyslu. Čím dál intenzivnější zájem o tuto „disciplínu“ mi odhaluje nespočet problémů.

O řadě z nich se dlouho hovoří a mnohé kritické postoje mohou v této souvislosti již působit jako fráze. Domnívám se však, že nejde o fráze, nýbrž realitu....

 

Architektura stále intenzivněji nabývá neomezených možností s aspirací být využívána jako „prostředek“ politických a ekonomických zájmů. Hlubší kulturní odpovědnost je však nulová.

Naopak se jedná o momenty, jasně zapadající do konzumní kultury. Způsob stavění nenabízí a nevytváří, ale ve velké míře neguje pocit místa, jeho smysl i identitu. Zrychlená materiální doba, přináší stále větší záplavu necitlivosti, estetizace, arogantnost staveb s projevem lhostejnosti.

 

Výjimečné jsou momenty, které by stvrzovaly, že: „Opravdové budovy spíše než aby svazovaly a ostouzely své méně hodnotné sousedy, vždy zlepšují svůj kontext a dodávají dokonce i obyčejným místům na významu. Nejčastěji má všeobecná kvalita a integrita prostředí vyšší kvalitu, než jednotlivé budovy v popředí a proto je primární odpovědností architektury přispívat k této integraci a harmonizaci krajů, měst a vesnic.“ ( J. Pallasmaa )

http://dumumenicb.cz/

 






Více